Křivoklátsko

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko je chráněné území v Česku, které bylo vyhlášeno v roce 1978 na rozloze 628 km² za účelem ochrany původního krajinného vzhledu včetně mimořádně cenných přírodních lokalit. Nachází se v západním okraji Středočeského kraje zhruba 30 kilometrů od Prahy. Středem CHKO vede kaňonovité údolí řeky Berounky, odvodňující většinu území. Nejvyšším vrcholem je Těchovín (616 m) a nejnižším bodem Berounka při výtoku v Hýskově (217 m). Roku 1977 se Křivoklátsko pro svůj význam stalo biosférickou rezervací UNESCO, později i ptačí oblastí v rámci soustavy Natura 2000. Již několik let se připravuje přechod na vyšší stupeň ochrany vytvořením Národního parku z přírodně nejcennější části.

Pamětihodnosti Slabce

Zámek Slabce

Zámek Slabce a jedenáctihektarový krajinářský park. Zámek vystavěl počátkem 18. století svobodný pán František Karel Vančura z Řehnic. Současně založil při zámku park. Po Vančurově smrti v roce 1713 Slabce změnily několikrát majitele, až je v roce 1754 koupili Hildprandtové z Ottenhausenu. Podnikavý rod s kořeny v Tyrolsku povýšil Slabce na centrum svého rostoucího panství ve zdejším kraji, které zahrnovalo i hrad Krakovec a zámek ve Zhoři (později upraven k hospodářským účelům). Za Hildprandtů došlo k úpravě zámeckého parku do krajinářské podoby. Tuto podobu si park v hlavních rysech uchoval dodnes. V 90. letech 18. století Hildprandtové přesídlili na zámek v jihočeské Blatné a Slabce osiřely. Zanedbaná údržba zámku přinutila v roce 1847 nového majitele panství hraběte Huga Nostitze z Rienecku k rozsáhlé přestavbě zámku. Tehdy zámek získal svou nynější empírovou podobu s výraznou hranolovou věží obrácenou do zámeckého parku. Roku 1866 postoupil Hugo Nostitz panství Slabce za 600 tisíc zlatých novému majiteli, kterým se stal Alexis princ de Croy. Princům de Croy patřil zámek do roku 1945. Navzdory četným protinacistickým aktivitám za druhé světové války byla rodina posledního šlechtice ve Slabcích Alexe prince de Croy donucena v roce 1945 Slabce opustit a její majetek byl zkonfiskován. V současnosti jsou v zámku umístěny kanceláře úřadu městyse, zdravotní středisko, knihovna. Část prostor slouží k pořádání kulturních a společenských akcí. V parku jsou ještě další dvě sochy (sv. Jana Nepomuckého pod sportovním areálem a socha sv. Antonína na samém okraji parku za rybníkem při silnici do Svinařova) a tzv. kamenný stůl při cestě od zámku k sala terreně.

Fara

Fara – spjatá s působením několika významných farářů (pozdější probošt vyšehradské kapituly Mikuláš Karlach (1831–1911) nebo včelařský odborník a autor prvních českých včelařských knih Josef Antonín Janiš (1749–1821), kterého na průčelí fary připomíná pamětní deska).

Kostel svatého Mikuláše

Původně románská stavba (na jižní vnější straně kostela ve zdivu je románský portál z 12. století), barokně upravená v 18. století.

Socha svatého Antonína Paduánského
Socha svatého Františka z Pauly
Zemědělský dvůr Sadlno

Barbora Nerudová

Matka básníka, novináře, známého autora Jana Nerudy, mezi jeho nejznámější díla patří zejména Povídky malostranské, nebo Písně kosmické. Barbora Nerudová pochází z městyse Slabce. V 1831 se vdala za Antonína Nerudu, bylo jí už šestatřicet let a byla vdovou. Jejímu manželovi – vysloužilému vojákovi – bylo ještě o jedenáct let víc, byl také vdovec a z předchozího manželství měl dceru. Když se jim jejich jediný synek v roce 1834 narodil, nepatřili tedy k nejmladším.  

Neruda svou matku vylíčil v řadě svých básní, fejetonů a povídek. Největší poctu jí vzdal svou básní Matičce. Paní Nerudová měla těžký život, přivydělávala si posluhováním. Sloužila u vévody de Guiche, který po červencové revoluci 1830 doprovázel do Prahy bývalého francouzského krále Karla X. Vévoda ji zase doporučil slavnému geologovi a paleontologovi Joachimu Barrandovi. Barrande vstoupil do služeb Karla X. ještě v Paříži v roce 1826 jako vychovatel jeho vnuka. Po králově sesazení ho následoval do exilu. To bylo ještě před narozením Jana Nerudy.

Později se proslavil Barrande svým dílem o prvohorních zkamenělinách. Vědec paní Barboru oslovoval Babette a pojmenoval po ní jednoho objeveného zkamenělého mlže. Když vypukla v roce 1848 v Praze revoluce, poslala tehdy čtrnáctiletého synka s dopisem pro Barranda, ať raději zůstane bádat na venkově a do Prahy ať se vrátí, až tam bude bezpečněji. Samozřejmě se vyskytly zaručené fámy, že Joachim Barrande je Nerudovým pravým otcem, po němž zdědil nebývalou inteligenci.

Nerudovi nežili vždy v Praze, jak bychom mohli z Nerudova díla usuzovat. Když mu byly dva roky, přestěhovali se do vesničky Zásmuky, kde malý chlapec poznal úplně jiný život než později v Praze. Otec odtud pocházel a získal tam jako vysloužilý voják c. k. trafiku, maminka posluhovala. Dlouho tam ale nevydrželi. Otec velkou část vojenského života trávil ve velkých městech a stýskalo se mu po pražských kamarádech z vojny. Velkou vášní maminky Nerudové bylo sázení loterie. Měla prý vypracovanou originální metodu, kterou popsal Jan Neruda. V plátěném sáčku měla kuličky s čísly, které tahala pravou a levou rukou a čísla si zapisovala na archy modrého papíru. Další čísla museli tahat manžel a syn. I to si pečlivě zaznamenávala. Nejspíš nevyhrávala, vždyť celý život vytrvale prosila o nějakou podporu. Jednou adresovala žádost dokonce samotnému císaři Františku Josefovi I. Nebo psala také na pražské místodržitelství či svatovítskou kapitulu.

To už bylo po smrti jejího manžela. Líčila, že už pro pokročilé stáří nemůže pracovat. Zemřela v roce 1869, kdy jí bylo 74 let, což byl na tu dobu vzhledem k jejímu těžkému životu docela úctyhodný věk.

Okolí

Hrad Křivoklát

Hrad Křivoklát je národní kulturní památkou. K vidění je zde například pozdněgotická hradní kaple, královský a rytířský sál s expozicí gotického malířského a sochařského umění, fürstenberská knihovna s 50 tisíci svazky, bohaté fürstenberské muzeum a obrazárnu. Navštívit lze také proslulá vězení a mučírny s mučícími nástroji, dominantu zdejšího okolí velkou věž s loveckými sbírkami, nebo se projdete po hradbách. Hrad Křivoklát není jen místem, kde se neustále připomíná jeho historie.
Během roku zde probíhá mnoho zajímavých akcí, mezi ně patří například kouzelné noční prohlídky, koncerty, divadla, muzikály, filmový festival, ukázky řezbářského umění a jiné. Na nádvoří najdete restauraci, kavárnu a několik obchůdků. Je tu také mincovna, kde se můžete zapojit do ražení mincí s námětem Křivoklátu nebo dukátu Karla IV. Vyhledávanou aktivitou je také zážitková hra Kelleyho žalář.
Hrad nabízí nejen prohlídkové okruhy, ale i výstavy, a to jak stálé (Cesta legionáře, Můj stát a Kamenická huť), tak příležitostně či sezónní.
V minulosti hrad vyhledávali významní umělci, dnes je oblíbeným místem filmařů.

Hrad Krakovec

Hrad  byl vystavěn kolem roku 1383. V 16. století byl renesančně upraven a ještě počátkem 2. poloviny 17. století dále opravován. Po požáru v roce 1783 byl definitivně opuštěn a postupně se měnil ve zříceninu.Mezi četnými hrady a jejich zříceninami v povodí Berounky zaujímá Krakovec zvláštní místo. Nevyniká rozlohou ani zachovalostí a výbavou svých komnat, neupoutává mohutným opevněním, vysokými věžemi ani romantickou polohou. Jeho strohá pravoúhlá silueta s prázdnými otvory mnoha oken na první pohled spíše připomíná prostý opuštěný dům, který lze v odlehlém údolí snadno přehlédnout.

Na hradě Krakovci se natáčel film Ať žijí duchové! a také pohádka Princ a Večernice.

Hrad se nalézá ve stejnojmenné vesnici nedaleko od Rakovníka. Vlakem se dopravte do zastávky Všesulov a odtud po žluté turistické značce 5 km.
U hradu je dobová hospoda.

Skryjská jezírka

Skryjská jezírka jsou půvabným místem na krátký výlet. Ať už zvolíte nenáročnou cestu podél vodního toku nebo trochu obtížnější trasu ze samotných Skryjí, oceníte zdejší přírodní scenérii a malý vodopád. Nakonec se však budete kochat menší vodní plochou ve skalní soutěsce, jejíž nejužší místo bylo zataraseno balvany.

Zbirožský potok, krátce před svým ústím do Berounky, připomíná spíše dravou horskou říčku. Ve skalní soutěsce si totiž voda prorazila úzký kaňon zakončený malým vodopádem, na který navazuje relativně široká vodní plocha Skryjského jezírka. A právě zde je místo, kvůli němuž se sem stojí za to vypravit. Subjektivně jde o jeden z nejkrásnějších koutů Křivoklátska.

Nejlepší je zaparkovat ve Skryjích a po modré značce dojít po přibližně 3 km k jezírkům. Cesta je však zejména ke konci hodně obtížná a nepatří k nejširším a je vhodná spíše pro zdatnější pěší bez kola a kočárku.

Výlet je vhodné zakončit až v místě, kde začíná cesta pro pohodlnější návštěvníky, u hájovny Slap. Od jezírek budete pokračovat dále proti proudu řeky 1,5 km. K jezírkům se jde pak samozřejmě obráceně.

Hrad Týřov

Hrad Týřov stojící na skále vysoko nad hladinou Berounky, postavil nejspíše až ke konci své vlády král Václav I. Hrad patří mezi hrady typu francouzského kastelu a byl jedním z prvních hradů tohoto typu na našem území, který umožňoval aktivní obranu.
Zříceniny hradu Týřova najdete na ostrožně nad Berounkou, nedaleko Skryjí. Hrad byl založen na počátku vlády Václava I., roku 1249 byl již dokončen. Zajímavým faktem je také to, že na hrad Týřov přijel dne 20. září 1249 Přemysl, syn krále Václava I. (budoucí král Přemysl Otakar II.) požádat o milost po své rebélii a byl zde zatčen a uvězněn…

Zřícenina je pěšky dobře přístupná ze Skryjí, odkud na hrad vede podél řeky asi 2 km dlouhá, úzká a žlutě značená turistická trasa. Za nízkého stavu vody lze přebrodit Berounku přímo pod hradem, ale pohyb v chráněném území je možný jen po vyznačené trase.

Elektroskanzen Čechův mlýn

Elektroskanzen Čechův mlýn je technická památka značného historického významu a velkého přínosu pro rakovnický region. Bývalý mlýn a stále funkční malá vodní elektrárna se nachází ve Středočeském kraji, na území CHKO Křivoklátsko. Leží na levém břehu řeky Berounky, v katastrálním území Hřebečníky, v údolí pod obcí Šlovice. Samota ve stráni je těžko přístupná, obklopená dosud nezničenou přírodou. V roce 2009 byl mlýn vyhlášen za kulturní památku ČR.